Naše práce na trase

Chci Vám přiblížit terénní práci na venkovních stanovištích v Ústeckém kraji. Náš tým vyjíždí několikrát měsíčně do nočních klubů, privátů a na pouliční scénu. Klientkám bez rozdílu nabízíme sociální a zdravotní služby. Nejčastěji se jedná o: poradenství k bezpečnějšímu sexu, prevenci násilí, ověření zdravotního stavu v oblasti pohlavně přenosných chorob, prostředků prevence a dále témat spojených s rodičovskou odpovědností. Kromě toho vyslechneme životní příběh každé ženy a nabízíme základní všeobecné poradenství.

Na ulici

Pouliční scéna je velmi specifické místo, kde své služby sexuální pracovnice a pracovníci nabízejí v různou denní i noční dobu. Někdy pár hodin, jindy celý den. Volba místa, kde žena/muž bude nabízet své služby závisí pouze na nich. Jak nám říkají, venku je vysoká míra anonymity, peníze hned na ruku, určování vlastních podmínek. Naopak velkým rizikem se stalo všudypřítomné násilí, nejen ze strany zákazníků, ale i náhodných kolemjdoucích, partnerů či dokonce zástupců státních institucí. Zkuste si položit otázku, kolik z vás by si stouplo k silnici a nabídlo cokoli, nejen své tělo, za peníze zcela neznámému zákazníkovi, který u Vás zastaví? Odpověď je na každém z nás, proto v mém případě se respekt spojuje s obdivem nad odhodláním a odvahou žen či mužů, kteří tuto práci vykonávají.

V rámci terénního programu občas zastihneme klientku/klienta, kteří jsou na trase vůbec poprvé, a to s různými představami a obavami, které nejsou slučitelné se světem sexbyznysu. V rámci poradenství se zaměřujeme na prevenci násilí s cílem, co nejvíce snížit riziko napadení. Dále se často bavíme o nastavení hranic v poskytování sexuálních služeb, případně kam se obrátit o pomoc. Zároveň všichni víme, že nás může kdykoliv cokoliv zaskočit a nastane neočekávatelná událost. Jednou nám klientka vyprávěla o poskytování sexuálních služeb neznámu muži, který ji odvezl na neznámé místo. Výsledek? Klientka skončila znásilněná, zbitá a popálená od cigaret. Proč? Nechtěla zákazníkovi poskytnout nic navíc, než co bylo předem domluvené. Podmínky dohody by měly dodržovat obě strany – jak poskytující, tak poptávající a respektovat slovo NE! Napadená ženy se pak potýkala s nočními můrami, zažívala noci plné strachu a obávala se, že se to stane znovu. Téměř během každého výjezdu slýcháváme příběhy obětí a co je vůbec smutné, že klientky/klienti se bojí požádat o pomoc a pachatele nahlásit. A důvod? Strach z odsouzení a retraumatizace.

Důvody začátků

Pouliční scénu si vyberou ženy a muži pro poskytování placených sexuálních služeb především z důvodu financí. Ty slouží například na pokrytí výdajů každodenních potřeb nebo na navýšení celkového rodinného rozpočtu, který je nedostatečný. Důkazem toho mohu uvést příklad klientky, která je zaměstnána na hlavní pracovní poměr v oboru zdravotnictví, má jedno dítě a je samoživitelkou. Příjem má však rodina pořád velmi nízký, a tak často dojíždí na trasu, aby mohla zaplatit všechny své pohledávky. Rodina a děti jsou častým motivem, neboť jiné zdroje k řešení nepříznivé situace nemají.

Příběh s nedobrým koncem

Při výjezdech na pouliční scénu se setkáváme s drsnou realitou této práce. Učíme se pracovat i s našimi limity a zároveň se vypořádat s jednotlivými příběhy lidských osudů. Dlouhodobě jsme se potkávaly s klientkou, která se ve velmi mladém věku stala matkou, avšak její možnosti a kompetence neodpovídaly tomu, aby se o dítě mohla starat. Kdykoliv během našeho rozhovoru padla zmínka o dětech, přinášelo jí to velký smutek. Později si klientka našla partnera, který se pro ni bohužel stal zdrojem těžkostí. Postupem času začala vydělávat nejen na sebe, ale právě i na přítele. Pokud nesehnala dostatek peněz, byla to ona, kdo zůstal přes noc na ulici, ne její partner. Několikrát jsme ji zastihly, jak je venku v noci, nevyspalá, v mrazech, ale stále odhodlaná situaci zvládnout. Klientka byla velmi skromná a nechtěla přijmout žádnou potravinovou pomoc. Hřál ji však pocit u srdce, že ji vyslechneme a jsme tu pro ni. Důležité pro ni bylo přijetí,  bezpečný prostor a otevřené komunikace. Mimo to klientka dbala o své zdraví – pravidelně se testovala na pohlavně přenosné infekce, dodržovala zásady bezpečnějšího sexu. I v těžkých časech se o sebe klientka dovedla postarat. Přesto jsme u ní pozorovaly zvýšenou únavu, vysílení a doporučovaly jí si dostatečný odpočinek. To si však podle svých slov nemohla dovolit. Potřebovala „fungovat“ dál. Postupně si začala uvědomovat, že by ráda změnila způsob života. Avšak přišla pandemie covid–19 a klientka onemocněla. Zemřela.

Krom smutku, který ve mně její smrt zanechala, mě tato klientka o ženách na ulici hodně naučila. Ženy na trase jsou silné, zároveň ale velmi zranitelné, touží být přijímané a milované. Je potřeba je uznávat s veškerým respektem. Klientky poznají, pokud je naše přijetí hrané či reálné. Zpočátku jsou klientky nedůvěřivé a naši pomoc přijímají spíše pasivně. Velkou odměnou je pro nás možnost s klientkou sdílet její osobní příběh a poznat všechny její radosti i starosti.  Je velmi důležité v kontaktu nijak netlačit a pouze nabízet bezpečný prostor pro sdílení. Může se zdát, že to jsou jen fráze, ale na ulici toto platí víc než stoprocentně.

Když pravidelně s kolegyněmi projíždíme trasou, hlavně v noci, tak mě čas od času napadají otázky, jak bych to třeba zvládla já, zda bych byla schopná nastoupit do auta k cizímu muži, jak bych ustála hranice toho, co ještě zvládnu a co ne. Jak bych byla schopná zajistit své bezpečí i v případě, kdy to prakticky není možné. Na tyto otázky jsem ještě nenašla odpověď. Možná proto, že nezažívám to, co naše ženy na trase.

Lucie Koštial Zpěváková

terénní sociální pracovnice