K čemu je dobrá terapie
Přinášíme rozhovor s Mgr. Janou Maláskovou, terapeutkou, supervizorkou, lektorkou a koučkou, která již dva roky působí jako terapeutka v Poradenském centru Ostrava. V rámci dalších regionů, kde ROZKOŠ bez RIZIKA působí, zprostředkovává klientům terapii on–line formou.
Terapeutické vzdělání získala absolvováním komplexního psychoterapeutického výcviku v programu Umění terapie a ve výcviku Systemické supervize a koučinku. Ve své praxi poskytuje terapeutickou pomoc dětem od sedmi let a dospělým, zabývá se vztahovou problematikou, ať už partnerskou či rodinou, traumaty, úzkostmi, depresemi a obecně rozvojem osobnosti. Klientům nabízí možnost sdílení, podpory a pomoci v nelehkých životních situacích nebo náročných obdobích. Řídí se mottem: „Kde jsou otázky, jsou i odpovědi.“
Jak jste se dostala k práci terapeuta?
První myšlenky na terapeutickou práci mě napadaly v době, kdy jsem pracovala jako zdravotní sestra. Setkávala jsem tehdy se situacemi, kdy slovo mělo obdobnou moc jako lék, a to mě přivedlo na cestu k terapii. Následně jsem absolvovala pětiletý psychoterapeutický výcvik v Praze.
Co Vás na terapii baví?
Nevyzpytatelnost. To, že člověk nikdy neví, kdo za mnou přijde, a netuší, jak se situace vyvine. Terapie se vytváří teď a tady a její dopady klient poznává průběžně. Často bývám okouzlena tím, jak lidé dokážou nad svými tématy přemýšlet, jejich ochotou jít do nelehké práce na sobě. Ne všechny rozhovory jsou snadné, tak jako životy lidí, kteří přicházejí, ale často stačí jen doplnit nebo odebrat malý dílek skládačky a Váš život se promění.
Kdo je podle Vás terapeut?
Terapeut je především člověk, odborník na vedení rozhovoru. Někdo, s kým byste se měli cítit respektovaně a bezpečně. V rámci navazovaní vztahu s klientem vytvářím prostředí a podmínky pro sdělování pocitů, potřeb, bez toho, abyste se cítili nepříjemně. Od terapeuta nedostanete konkrétní doporučení, ale během rozhovoru s ním můžete přijít na vlastní způsoby řešení své situace. Samozřejmě jsou v životě okamžiky, situace, které nelze změnit, pak je tady terapeut, který Vám může pomoci tuto tíhu nést.
Kdy je podle Vás dobré přemýšlet o terapii?
Pokud si kladete otázku, kdy je vhodné přemýšlet nad terapií, tak jste zřejmě v situaci, kdy je pro terapii pravý čas. Jestliže se ocitáte na životní křižovatce, nevíte si rady, trápíte se, není Vám dobře, pochybujete o sobě, máte strach, nejistotu… neváhejte, nemusíte v tom být sami.
K čemu mi může být terapie užitečná?
Terapie umožňuje sdělit Vaše trápení, na které nemusíte být sami. Dokáže Vám přinést nadhled, porozumění, ale třeba i přijetí sebe sama. Terapie nabízí cestu posílení či změny v klidném a bezpečném prostředí.
Proč myslíte, že se lidé terapie bojí?
Častým důvodem jsou obavy z neznámého, nevím, co mohu čekat, zda mi bude vyhovovat terapeut, co si o mně bude myslet. Lidé mohou také vnímat návštěvu terapeuta jako selhání, vlastní neschopnost popasovat se se svým životem. Obávají se také vyzrazení svých osobních informací. Také změny, které terapie přináší, mohou vyvolávat nejistotu.
Mluví se při setkáních i o tom, o čem sama mluvit nechci?
To, o čem se mluví na terapii, je na domluvě mezi Vámi a terapeutem. Terapeut se Vás vždy na prvním setkání doptá na to, co byste chtěl/a, potřeboval/a a vyjasníte si společně podmínky spolupráce.
Je potřeba se vracet k minulosti, traumatům?
Není nutné, abyste se vracel/a k minulosti a bolestem, které jste zažil/a. Z mé zkušenosti však vyplývá, že se tato témata dříve či později objeví a pak záleží, jak s nimi naložíme. Můžete Vaši situaci třeba jen popsat, nebo sdílet, aby terapeut věděl, čím jste prošli a nechcete slyšet jeho názor, radu… jen potřebujete bezpečné, citlivé, chápající prostředí. Případně můžete chtít víc a pak budeme spolu hledat cesty, jak to udělat, abyste i se svým zážitkem mohl/a žít klidnější život.
Co když se všechno pod vlivem terapie ještě zhorší?
Ano, mohou nastat situace, kdy se Vám po terapii přechodně přitíží. Důležité je, abyste byli terapeutem připraveni, že i takové chvíle mohou nastat a pak je třeba o nich mluvit. Zamyslet se nad tím, co se vlastně přihodilo. Proces uvědomění si vlastní situace, touha po změně i její realizace, to všechno jsou náročné procesy. A přestože to někdy nebývá snadné, nejste v tom sami, jste v terapeutickém vztahu, který by vám měl umožnit projít svou životní situaci vědomě s pocitem bezpečí.
Co nejčastěji slýcháváte od svých klientů na začátku a na konci terapie?
Na začátku terapie: vím, že spousta lidí má mnohem více starostí, horší život než já.
Na konci terapie: už vás nepotřebuji, zvládnu to sám/a, dobře jsem udělal/a, měl/a jsem přijít dříve.
Co byste vzkázala ženám nebo mužům, kteří se právě rozhodují, jestli s terapií začít?
Přijďte, těším se na kousek společné cesty s Vámi. 🙂
Mgr. Jana Malásková
