Dva páry rukavic
Zkušenosti sexuálních pracovnic se stigmatizací a diskriminací ve zdravotnických zařízeních v Evropě.
Nizozemská organizace ESWA (European Sex Workers‘ Rights Alliance) realizoval v loňském roce obsáhlý výzkum zaměřený na diskriminaci a stigmatizaci lidí v sexbyznysu při jejich návštěvách zdravotnických zařízení. Jednalo se o robustní výzkum v mnoha zemích Evropy. Česká Republika nebyla do výzkumu zahrnuta. Název této studie naznačuje téma, které je často tabuizované, což vyvolává potřebu větší ochrany a opatrnosti v této oblasti.
Respondenti sami uváděli, že provozují řadu forem sexuální práce, jak přímého kontaktu s klienty, tak i digitalizovaných forem sexuální práce, jako je například camming (sledování erotických scén v reálném čase pomocí kamery). Mezi ně patřilo 64 % respondentů, kteří uvedli také eskortní služby, 6 % kompletní služby, 33 % BDSM nebo služby zaměřené na fetiš, 24 % camming, porno nebo tvorbu obsahu, 3 % burlesku, 6 % striptýz, 3 % prodej předmětů on-line, 3 % poskytování zkušeností přítelkyním (GFE), 3 % erotické masáže, 1 % sex po telefonu a 1 % sexuální doprovod pro klienty s postižením.
Sexuální pracovnice*ci se potýkají s vyšší mírou tělesných a duševních zdravotních potíží ve srovnání se skupinou osob, která nepracuje v sexbyznysu. Závěry jsou jasné; fyzické i duševní zdraví lidí v sexbyznysu je ovlivněno vysokou mírou fyzického, sexuálního, psychického a ekonomického násilí, dále stigmatizaci a diskriminaci, které sexuální pracovnice*ci čelí mimo jiné v oblastech sociálních služeb, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče, zaměstnání a financí. Studie také naznačuje, že sexuální pracovnice*ci mají ve srovnání s běžnou populací větší neřešené zdravotní potřeby, které následně ovlivňují jejich celkový zdravotní stav.
Z výsledků studie vyplývá, že sexuální pracovnice*ci čelí zvýšenému výskytu jak fyzických, tak psychických zdravotních problémů ve srovnání s lidmi, kteří v sexuálním průmyslu nepracují. Závěry ukazují, že zdravotní stav těchto osob je negativně ovlivněn kombinací fyzického, sexuálního, psychického a ekonomického násilí, stejně jako stigmatizací a diskriminací, kterým čelí v různých oblastech, včetně sociálních služeb, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče, zaměstnání a financí. Studie rovněž poukazuje na to, že sexuální pracovníci mají ve srovnání s běžnou populací větší neřešené zdravotní potřeby , což má dopad na jejich celkový zdravotní stav.
Data výzkumu
Na otázku Jaké jsou celkové trendy ve zkušenostech sexuálních pracovnic*ků se stigmatizací a diskriminací ve zdravotnických zařízeních?
Odpovědělo 87 % respondentů, že se setkalo buď se stigmatizací, nebo s diskriminací ve zdravotnických zařízeních, případně s obojím. Ti, kteří si nebyli jisti, uvedli, že nechápou problematiku diskriminačních motivů zdravotnického personálu tj. zda určité jednání bylo rutinní, nebo zda se jednalo o snahu respondenty znevážit.
Jaké formy vnější stigmatizace a diskriminace zažívají sexuální pracovnice*ci ve zdravotnických zařízeních?Účastníci uváděli celou řadu forem vnější stigmatizace a diskriminace ve zdravotnických zařízeních. Nejčastěji uváděným chováním, se kterým se setkali, bylo kladení nevhodných otázek (67 %).
Jaké formy internalizované stigmatizace a diskriminace zažívají sexuální pracovnice*ci ve zdravotnických zařízeních?
K zastřešujícím tématům v souvislosti s vnitřním stresem menšin patří očekávání odmítnutí, skrývání identity a internalizace stigmatu. Očekávání odmítnutí vycházelo jak z předchozích negativních zkušeností, včetně zkušeností z druhé ruky, tak z obecného vnímání stigmatizace a diskriminace týkající se sexuální práce ve společnosti. Důsledné očekávání odmítnutí vedlo sexuální pracovnice k pocitu „podrážděnosti“, tj. k zvýšené ostražitosti. Nadměrná ostražitost se stupňovala v případech, kdy pracovnice*ci cítili tlak na to, aby se drželi předchozích lží, které sdělily zdravotnickému personálu, aby se vyhnuly prozrazení. Vyplynulo z toho, že postupem času se to stává stále více nezvládnutelné.
Jaké strategie používají sexuální pracovnice*ci, aby se vyrovnali se stigmatizací a diskriminací ve zdravotnických zařízeních a jak na ně reagují?
Sexuální pracovnice*ci používají řadu strategií, jak se vyrovnat se stigmatem a diskriminací, s nimiž se setkali ve zdravotnických zařízeních, a jak na ně reagovat. Patří mezi ně jak vnější, tak vnitřní strategie.
Pouze 44 % sexuálních pracovnic*ků se cítilo pohodlně, když v důsledku stigmatizace a diskriminace ve zdravotnictví podniklo vnější kroky. Sexuální pracovnice v Belgii, v níž byla sexuální práce dekriminalizována v roce 2022, uváděly, že je o 40-44 % pravděpodobnější, že podniknou kroky zpochybňující stigmatizaci, než v prostředí, kde byla kriminalizace, resp. legalizace. Vnější opatření, která sexuální pracovnice*ci podnikli, aby čelili stigmatizaci a diskriminaci, zahrnovala: vzdělávání poskytovatelů zdravotní péče, zapojení do stížnostních procesů, změnu poskytovatele zdravotní péče, zapojení do aktivismu, využití komunitních doporučujících sítí, využití znalostí komunity nebo komunitních zdrojů, zapojení do neformálního dialogu s poskytovateli zdravotní péče, prosazování svých potřeb ve zdravotnictví nebo vyjádření nespokojenosti, žádost o změnu personálu a přivedení komunitních advokátů nebo jiných důvěryhodných přátel a rodiny na budoucí schůzky.
Jak stigma a diskriminace ve zdravotnických zařízeních ovlivňují zdraví sexuálních pracovnic*ků?
Sexuální pracovnice*ci, kteří se setkali se stigmatizací a diskriminací ve zdravotnických zařízeních, uvedli řadu negativních emocí i negativních důsledků pro jejich zdraví. Ty sahaly od odcizení, strachu, hněvu, frustrace až po odrazení, stud, ponížení a degradaci. Mají také silný pocit nespravedlnosti.
Přístup lidí ze sexbyznysu ke zdravotní péči bývá ovlivněn řadou faktorů, které je mohou (v přístupu ke zdravotním službám) podporovat nebo jim bránit. Jednou z hlavních překážek, která prokazatelně ovlivňuje přístup sexuálních pracovnic*ků ke zdravotní péči, je stigma. Například žena, která ve zdravotním zařízení sdělí své povolání, se může setkat s diskriminací, včetně odmítnutí péče, neuctivého a urážlivého vyjadřování a zacházení, porušení důvěry klienta a nižší kvality péče. To může mít následně vliv na to, zda se pracovníci cítí pohodlně při dodržování léčby a vyhledávání zdravotní péče v budoucnu.
Tento výzkum nezahrnoval zdravotnická zařízení v ČR. Můžeme tedy jenom predikovat, zda se liší od těch ostatních evropských. Avšak ostrakizace sexuálních pracovnic*ků je v naší společnosti zakořeněna. Je čas přestat rozdělovat lidi podle toho, jak se živí, řešit rozdílnosti, ale naopak vidět ve druhém lidskou bytost, která třeba potřebuje pomoci.
