Zvládneme všechno! Příběhy rodičů, kteří nesou odpovědnost sami
15. červen je Dnem samoživitelek a samoživitelů – žen a mužů, kteří nesou každodenní odpovědnost za výchovu dítěte (dětí) sami. Někdy dobrovolně, jindy zcela neplánovaně. Společným jmenovatelem jsou každodenní výzvy: finanční, časové, emoční.
Oslovili jsme dva rodiče – matku a otce – kteří se o své děti starají sami. Mluví otevřeně o tom, co taková cesta obnáší, co bolí, co dává smysl, i o tom, co jim jejich děti vrací.
Jak se stalo, že jste samoživitelka*tel?
Ona: To byl plán. Já jsem nechtěla chlapa, ale chtěla jsem dítě. Proto jsem požádala kamaráda o „pomoc“. Potom jsem s miminem chtěla odcestovat na sever, ale kamarádovi-otci se to nelíbilo, tak jsem byla nucena zůstat v Praze.
On: Manželka odešla s jiným mužem, požádala o rozvod a dcera, které bylo v té době 14 let, se rozhodla zůstat se mnou (otcem). OSPOD toto podpořil a soud rozhodl o mé výhradní péči.
Co obnáší být pouze jeden rodič?
Ona: Člověk musí hledět na finance, aby mohl pořídit jídlo, ošacení, boty – v tomto věku skoro každý měsíc nové, školní potřeby – i když část jich pořizuje sama škola, pořád jich je dost, které musím nakoupit sama. Dále jsou to školy v přírodě, kulturní akce, na které v rámci výuky chodí, a samozřejmě i kroužky.
On: Je to větší zodpovědnost, více povinností ale jak jsem uvedl, dcera byla už větší a opravdu hodně mi ve všem pomohla a pomáhá i nyní.
Kromě financí, co je na péči v jednom náročného?
Ona: Náročné je již samo o sobě vychovávat dítě. Doba je strašně rychlá, děti se učí snadněji všem novým trendům a já jako matka to stěží doháním. Navíc mi připadá, že děti vyspívají dříve. Chceme jim dát to nejkrásnější dětství, ale jsme nuceni se přizpůsobovat době, aby se třeba dítě nestalo terčem posměchu ve třídě.
On: Na zajištění chodu domácnosti je člověk sám, nemá zálohu v tom druhém rodiči, v mém případě nebyla k dispozici ani babička, ale zase dcera byla relativně velká a hodně samostatná.
Hraje v tom roli i časové hledisko?
Ona: Jsem ráda za upravenou pracovní dobu. Musím vědět, kdy je otevřená škola a naopak kdy zavírá. Pořád jsem připravena na to, že škola může zavolat a budu muset pro syna třeba z důvodu nemoci. Pokud nemá samoživitelka pomocnou ruku v místě bydliště, tak se to opět odráží na financích. Bohužel.
On: Ad absurdum, je to takový krysí běh. Do práce, z práce, zajistit domácnost, pomoci dítěti se studiem, občas odvézt, přivézt…. Ano čas je velmi významné hledisko.
Co osobní život? Podřídili jste veškerý čas pouze starosti o dítě? Co například koníčky, máte nějaké, udržujete si některé ještě z dob, kdy jste na výchovu byli dva?
Ona: Ano, můj soukromý život neexistuje. Vše jsem podřídila dítěti. Dříve jsem pár koníčků měla, nyní již na to není čas a mnohdy ani chuť. Občas se potkám s kamarádkami, dáme rychlé kafe, popřípadě volíme takový podnik, kde bychom mohli mít i děti.
On: Čas hodně letí a po rozvodu jsem neměl dost dlouho chuť na nový vztah. Vše se muselo nově zaběhnout do nějakého režimu. Navíc byl covid, takže moc možností nebylo. Myslím, že i dcera touto změnou rychleji dospěla a nevyžadovala ani moc mého času. Opravdu obdivuju všechny, co se starají o více než jedno dítě a navíc malé… Já měl výhodu dcery před hranicí dospělosti. Překvapivě nyní mám na koníčky více času, ale jak říkám, nejsem reprezentativní vzorek, vzhledem k věku dítěte.
Máte plán, co budete dělat, až se dítě osamostatní a nebude bydlet doma? Bude to najednou spousta volného času.
Ona: Až bude dospělý, asi budu hrozná tchyně. Jsem s tím dítětem tak spjatá, že si vůbec nedokážu představit, že bych ho viděla jenom o víkendu. A vůbec si nechci představit, až si najde přítelkyni nebo přítele. Bude mi moc smutno a možná to bude ten čas na sebe.
On: Vlastně jsem na to odpověděl. Osobní život si začínám znova budovat, zkouším nějaké vztahy, opravdu nechci zůstat sám… Vlastně si myslím, že ani dcera nechce, abych jí moc mluvil do života.
A nebude tam velké prázdno?
Ona: Velké prázdno? To tam bude rozhodně.
On: Vždy když děti odejdou žít svůj život, zbyde určité prázdné místo, ale mám oba rodiče, stárnou, a možná bude třeba dávat větší péči jim.
Co pomoc jiných, okolí?
Ona: Já, jak jsem dítě moc chtěla, tak i když mi kamarádky nabízely třeba hlídání, nikomu jsem ho nesvěřila. Ani když mu bylo pár měsíců nebo 7 let. Zřejmě bych ho svěřila bratrovi nebo mamince. Nebydlí však ani jeden v Praze a maminka chodila do práce, takže to bylo těžké. Teď už je v důchodu, tak v krizových situacích může hlídat.
On: Ne, to jsem nežádal, nevyužil, ale několik známých, kamarádů mi nabízelo pomoc.
Vrací ti dítě všechnu tu péči, kterou mu věnuješ?
Ona: Ano, vrací. Láskou, objeme mě a řekne mi, že mě má rád, to je super.
On: Ano, třikrát ano… myslím, že máme opravdu dobrý vztah.
Neříkáte si někdy, jestli to nebyl z vaší strany unáhlený krok?
Ona: Myslím si, že to byl takový sobecký krok. Možná se na mě podepsalo dětství, naši se rozvedli a já moc chlapům nevěřím. Pořád jsem však chtěla prožít plnohodnotný život, mít rodinu, mít pro koho žít a taky kdo by se o mě třeba jednou postaral. Já jsem rodila až po třicítce a hodně zvažovala, jestli jsem udělala správně. A udělala.
On: Tato situace nevyšla z mé hlavy, i když na rozpadu manželství mají vždy podíl oba partneři, a já se své části viny nezříkám. S čistým svědomím, mohu prohlásit, že jsem za sebe udělal mnoho pokusů vše zachránit. A když bylo jasné, že to neklapne, oba s ex-ženou jsme vše uspořádali, tak, že jsme dosud přátelé.
Roky samoživitelství nejsou snadné. Jsou plné rozhodování, plánování, únavy i vnitřních pochyb. Ale také plné lásky, smíchu, malých vítězství a důležitých hodnot, které děti v těchto rodinách každodenně vnímají. Tyto příběhy rodičů připomínají, že ať už k této situaci vedla jakákoli cesta, není to příběh o slabosti, ale o síle. O schopnosti zvládnout víc, než si člověk uměl představit.
Jak říká jeden z rodičů: „I když se vám budou některé situace zdát bezvýchodné, nebojte se. Vždy se všechno vyřeší a pokud nejde o zdraví nebo život dítěte, pak je to zvládnutelné – a často právě tyto chvíle přinášejí novou sílu a cenné zkušenosti.“
A druhý dodává: „Jděte si za svým. Když chcete, zvládnete úplně všechno.“
