English

Aktuality

Thumb
Thumb

Proč se snažit o dekriminalizaci

„…uznávají, že dekriminalizace je základním kamenem ochrany lidských práv osob pracujících v sexbyznysu, a že kriminalizace zvyšuje stigma a zranitelnost sexuálních pracovníků, které je vystavují vyššímu riziku násilí.“ (Amnesty International)

Prostituce je práce, při které jedna strana poskytuje za úplatu službu straně druhé. Na rozdíl od jiných služeb se ale s prostitucí pojí stigma a morální odsudky. Odsuzování prostituce s sebou ale – kromě možná dobrého pocitu pro odsuzujícího – nepřináší žádná pozitiva. Naopak, zahání celý sexbyznys do šedé zóny, což vede jednak k vytváření různých mýtů o sexuální práci, které celý tento byznys ještě více problematizují, jednak ke zranitelnosti osob, které se prostitucí živí. Když prostituci vyneseme na světlo, umožníme sexuálním pracovnicím a pracovníkům, kteří chtějí svoji činnost legalizovat, aby přestali tajit, čím se živí, a zapojili se do systému. Zároveň tak bude ale víc vidět i na místa, kde dochází k nějakým nepravostem, třeba v podobě násilí ze strany zákazníků, šíření sexuálně přenosných infekcí, nebo obchodu s lidmi. Jednoduše řečeno, když si určíme, jak má prostituce vypadat, určíme tím i to, jak vypadat nemá.

Kriminalizace prostituci nevymýtí

Častou kritikou dekriminalizace prostituce je, že jde o násilí na ženách: Kriminalizujme ji, kriminalizujme zákazníky. Kriminalizace ale ničemu nepomůže. Podobně jako například u prohibice můžeme říct, že „život si vždycky cestičku najde“, ale utajenou, nehlídanou, tudíž mnohem nebezpečnější – a to pro všechny zúčastněné. Pokud budou prostituti a prostitutky porušovat svou prací zákon, těžko pak půjdou nahlásit, když se stanou třeba obětí trestného činu, protože by tím zároveň udali sami sebe. Stejně tak zákazník nebude moci řešit, pokud se třeba nakazí nějakou pohlavně přenosnou infekcí.

Ze zkušenosti s takzvaným švédským modelem víme, že řešením není ani kriminalizovat pouze zákazníky. Pokud se musí skrývat ti, co službu poptávají, musí pracovat ve skrytu i ti, co ji nabízejí. V praxi to pak znamená například to, že sexuální pracovnice na ulici nemá dost času na vyjednávání služby se zákazníkem. První kontakt je přitom klíčový okamžik, jednak by si při něm obě strany měly odsouhlasit požadované služby a cenu za ně, pro ženu je to ale také příležitost si zákazníka analyzovat, a když se jí cokoliv nezdá, tak ho raději odmítnout. Místo, aby tak tenhle model osobám živícím se prostitucí pomohl, jen je vystavuje většímu nebezpečí.

Třináct tisíc lidí na hraně ilegality

Z našich statistik vyplývá, že osob, které v jeden moment poskytují sexuální služby na území České republiky, je dvanáct až třináct tisíc. Reálně ale toto číslo kolísá v závislosti na mnoha faktorech, například na dnech v týdnu, ročním období… Nedá se ani říci, že by všichni poskytovali sexuální služby dlouhodobě nebo nějak pravidelně. Někdy je to jen jednorázová záležitost, třeba aby se dotyčný nebo dotyčná dostal či dostala z nejhorších finančních problémů, nebo si chce tuhle práci vyzkoušet a zjistí, že to není nic pro ni nebo něj. Jindy prostituce slouží jen jako občasný přivýdělek. A pak tu jsou tací, pro které jde o práci na plný úvazek, často i šest, sedm dní v týdnu.

Všichni tito lidé se ale pohybují v šedé zóně, na hraně ilegality. Někteří se pokoušejí svoji činnost legalizovat například jako služby osobního charakteru nebo uměleckou činnost, de iure však sexuální práce mezi činnosti, co do těchto kategorií spadají, nepatří. Další pracují úplně na černo. Když se několik žen domluví a najmou si spolu byt jako privát, hrozí té, na jejíž jméno je nájem napsaný, obvinění z kuplířství. Kluby zase vymýšlejí různé cesty, jak se obvinění z kuplířství vyhnout, například oficiálně pokoje ženám pronajímají, ženy jim platí „za reklamu“ a podobně. Při tom všem pak nejvíc trpí to, co by mělo být naopak na prvním místě – bezpečnost.

Prostituce je služba jako každá jiná. Když jdeme třeba ke kadeřnici, nenapadlo by nás po ní chtít, aby nám ještě umyla auto nebo vyžehlila košile. Přesto, když přijde zákazník k ženě, která služby nabízí, často si myslí, že si kupuje ne službu, ale ženu. A že ta mu musí být v následující půlhodině či hodině ve všem po vůli. Když se pak žena snaží dovolat spravedlnosti, často se dozví něco jako „jsi šlapka, to k tomu patří“, u problému, že by povinnost používat kondom mohla ochránit obě strany před šířením pohlavních infekcí, se zase někteří baví představou, jak by obcházeli kluby a kontrolovali, jestli ženy skutečně používají nějakou ochranu. Je načase se k ženám a mužům v sexbyznysu začít chovat jako k lidem. K lidem, kteří se mohou svobodně rozhodnout, čím se budou živit. A kteří budou mít své povinnosti, ale především svá práva.

R-R neprezentuje názor všech žen, které se touto profesí živí. Nabízíme pohled jedné z nich na legalizaci prostituce: 

„Stát by se měl zamyslet nad tím, jak to funguje u našich sousedů, a měl by s tím něco udělat. Mohly by se zde zavést povinné zdravotní prohlídky každé 3 měsíce, jednou za půl roku na dermatovenerologii a jednou za rok na rentgen plic, aby byla jistota, že jsou děvčata zdravá. Chceme riskovat nejen naše zdraví, ale zdraví našich klientů? Chceme zde pasáky, kteří se živí na úkor děvčat, ať tuto činnost dělají z jakéhokoli důvodu? Odpověď zní ne. Proč stát nezasáhne a neudělá těmto věcem přítrž? Vždyť dekriminalizace této práce by usnadnila chod všemu a všem. Vymizeli by pasáci, nemocné slečny a všude by byl klid. Proč schovávají hlavu do písku a chovají se jako by Česká republika byla sto let za opicemi. Pro stálé, ale i nově začínající dívky by to byla úleva. Mít jistotu aspoň v něčem. Vždyť tato práce je zábava, může být i legrace s klienty, nemusí to být jen ‚dej sem prachy, udělej se a vypadni‘. Proč bychom tuto činnost nemohli povznést na vyšší úroveň a dělat ji z lásky, ne jen pro peníze, ale pro potěšení, bezpečně, v klidu. Spojení příjemného s užitečným. Obě dvě strany by byly spokojené…“

Testování veřejnosti

Jako každý rok, i letos budeme testovat veřejnost na HIV. Navštívíme několik festivalů a testovat se bude i na našich poradenských centrech v…
celý článek

17. prosinec 2017 pod červenými deštníky

Na násilí páchané na ženách a mužích poskytujících sexuální služby jsme v neděli 17. prosince 2017 upozornili happeningem na Palackého náměstí v Praze.…
celý článek

Slavnostní ples k 25. výročí R-R

ROZKOŠ bez RIZIKA uspořádala při příležitosti 25. výročí založení organizace slavnostní ples, který se konal 1. dubna 2017 v KD Domovina pod záštitou…
celý článek