English

Aktuality

Thumb
Thumb

Jak uvést dekriminalizaci do praxe?

„Všechny země by se měly snažit o dekriminalizaci sexuální práce a odstranění nespravedlivého uplatňování netrestních zákonů a předpisů proti sexuálním pracovníkům.“ (WHO)

Častým argumentem proti dekriminalizaci v České republice je, že „někde jinde se to nepovedlo“ – tedy k registraci se přihlásilo málo lidí, vybralo se málo peněz na daních a podobně. Je pravda, že tvorba a přesné nastavení zákona o prostituci je oříšek. V tomto oboru působí mnoho různých skupin, které si nejsou podobny a mají úplně jiné požadavky a motivace. Ty se navíc nemění jen skupina od skupiny, ale i region od regionu. Najít tak cestu, která bude schůdná pro všechny zúčastněné a zároveň splní očekávání státu, je velmi složité. Platí ale, že primární motivací legalizace či dekriminalizace prostituce by vždy mělo být posílení bezpečí a práv osob, které se jí živí, a zlepšení jejich situace.

Na začátku si pojďme ujasnit několik důležitých věcí. Hlášení se sexuálních pracovníků do nějakého speciálního registru v době, kdy je prostituce stále zatížena stigmatem a předsudky, je mírně řečeno problematické. Spousta žen a mužů ze sexbyznysu tají, čím se živí, i před vlastní rodinou. Zapsat se tak na nějaký seznam a už navždy s tímto záznamem žít je tak pro mnoho z nich nepřijatelné. Zvláště pokud tato informace nezůstane jen na jednom místě, ale úřady si ji dále předávají. Další podobné opatření je povinnost nosit u sebe identifikační kartičku s fotkou. Když dělala Rozkoš bez rizika v roce 2011 průzkum mezi svými klientkami, dvě třetiny jich s registrací nesouhlasily.

I pokud by se podařilo najít cestu, jak se registrovat aniž by byla tato registrace dohledatelná, tak by bylo naivní očekávat, že se registrují všichni, kdo v sexbyznysu v ČR působí. Pro některé osoby je výhodnější pracovat na černo – například pokud na sebe mají uvalené exekuce. Jiné si vydělávají prostitucí jen jednorázově, nebo v nepravidelných delších intervalech. Další jsou v situaci, kdy je pro ně nemožné či obtížné založit si živnost nebo se jinak zapojit do systému, třeba mají trvalý pobyt na městském úřadě, jsou závislí na drogách… Stejně tak se ani zdanění prostituce nevyhne snahám o „daňovou optimalizaci“, ostatně stejně jako v případě jakéhokoliv jiného výdělku.

Dalším tématem, které je nutné zmínit, jsou zdravotní prohlídky. Povinné prohlídky dle zkušeností ze zahraničí nepřináší kýžený efekt. Dokonce paradoxně mohou veřejné zdraví i zhoršit, protože zákazníci pod dojmem, že jsou všechny sexuální pracovnice pravidelně testovány, častěji vyžadují sex bez kondomu. Zdravotní prohlídky přitom nejsou samospasné, velká část sexuálně přenosných infekcí má dlouhou inkubační dobu, např. nákaza HIV se v testech projeví až po třech měsících – i do té doby je ale nakažená osoba infekční. Jediné, co tak může opravdu pomoci, je poskytování služeb jen s kondomem.

Německo – dobrá myšlenka, špatná realizace

Jako příklad neúspěšné legalizace prostituce je často skloňováno Německo. To zavedlo první zákon o úpravě prostituce v roce 2002. Od začátku ho ale provázely některé potíže. Jedna byla způsobena místním specifikem – decentralizací. Jinými slovy, na spolkové úrovni byl přijat jen velmi obecný zákon, konkrétní pravidla při jeho implementaci už určovaly jednotlivé země, a v konečném důsledku o přesné podobě prostituce na svém území rozhodovaly hlavně obce. Jenže to byla chyba, regionální rozdíly v nařízeních vedly k tomu, že sexuální pracovníci začali migrovat podle toho, kde pro ně byly podmínky vstřícnější.

Dalším problémem byl příliv prostitutů a prostitutek z východní Evropy, ještě umocněný po vstupu Rumunska a Bulharska do Evropské unie. Největší potíží ale bylo, že legalizaci prostituce neprovázelo vytvoření pevných pravidel pro fungování klubů a dalších zařízení – tedy kromě pravidel, jak danit. Provozovatelé klubů tak v podstatě dostali volné ruce, a mnozí této situace naplno využili. Nevyužitá naopak zůstala šance žen registrovat se na finančním úřadě, nebo uzavřít pracovní smlouvu se zaměstnavatelem, a tím získat mimo jiné přístup k sociálnímu a zdravotnímu pojištění. Ač tedy zákon z roku 2002 přinesl některé významné změny, například že zákazník nemá právo požadovat peníze zpět, pokud nebyl se službou spokojen a podobně, registrací bylo zoufale málo a situace se spíš vymykala kontrole.

V roce 2017 přijalo Německo nový zákon, který pravidla pro prostituci značně zpřísnil. Provozovatelé klubů a dalších zařízení se nově musejí registrovat a prokázat „dobré chování“, tedy že např. v posledních pěti letech nebyli odsouzeni za vybrané trestné činy nebo že v posledních deseti letech neprovozovali ilegální podnik. Zpřísnila se ale i pravidla pro sexuální pracovníky, kteří nově musí mít identifikační kartu, chodit na pravidelné zdravotní prohlídky a při registraci musí uvést například své bydliště a státní příslušnost a předložit pracovní povolení. Zavedení identifikačních karet ale bohužel opět zvyšuje stigmatizaci prostituce. Není proto až takové překvapení, že se za nových pravidel registrovalo jen kolem deseti tisíc z odhadovaných 400 tisíc sexuálních pracovníků a pracovnic v Německu. Zbytek tak nyní pracuje v ilegalitě.

Jak neudělat stejnou chybu?

Důležitým doporučením pro tvorbu takové politiky je nepodcenit přípravu. Přípravu analytickou i přípravu samotného návrhu, aby při jeho implementaci a aplikaci v praxi nevznikly další problémy. Pokud není tento proces dopředu promyšlen, snadno se stane, že něco unikne, objeví se skutečnosti, s nimiž se dopředu nepočítalo, zákon lze vyložit různými způsoby, nebo ho lze v praxi jen těžko aplikovat. Příkladem může být stávající metodický pokyn českého ministerstva vnitra k možnosti obcí omezit vyhláškou prostituci na svém území, který sám přiznává, že některé činnosti hodnocené jako přestupky lze jen těžko prokázat.

S tím souvisí nutnost spolupráce se všemi skupinami, kterých se bude zákon přímo dotýkat. Chcete, aby měl zákon jednotný výklad? Mluvte s těmi, kdo podle něj budou soudit. Chcete, aby policisté dokázali jednoznačně identifikovat, kdy se již jedná o trestný čin? Mluvte s bezpečnostními složkami. Chcete, aby zákon dodržovali ti, kdo se podle něj mají řídit? Mluvte i s nimi, a to jak se samotnými sexuálními pracovníky, tak i třeba s majiteli klubů. Bez toho nemůže vzniknout zákon, který budou majitelé klubů a lidé provozující prostituci ochotni dodržovat, ale který zároveň bude maximálně chránit všechny, kdo se živí sexuální prací.

Poslední doporučení, které bych ráda zmínila, se týká přístupu k hodnocení úspěšnosti opatření. V Německu se ze zákona o prostituci stalo politikum. Zatímco jedna strana se striktně držela tvrdých kritérií v podobě počtu registrací a objemu vybraných peněz, druhá strana trvala na tom, že se podařilo dát ženám svobodu nakládat se svými životy, ale přitom obě přehlížely narůstající potíže. Právní úprava prostituce je stále relativně nová věc, a neexistuje recept na to, co je nejlepší přístup. Je proto nutné její dopady průběžně a dlouhodobě hloubkově analyzovat a reagovat na veškerá alarmující zjištění. Jen tak můžeme situaci žen a mužů v sexbyznysu skutečně zlepšit.

S dekriminalizací souhlasí mnoho mezinárodních organizací jako WHO, Amnesty International, organizace, které pracují s tématem obchodu s lidmi nebo s ženskými právy. Považují jej za nejefektivnější řešení prostituce. Tuto skutečnost čerpáme z dokumentu, který zveřejnila organizace Global network of sex project ve své studii Smart Guide: Rights-Affirming International Policies Relating to Sex Work z roku 2018.

Testování veřejnosti

Jako každý rok, i letos budeme testovat veřejnost na HIV. Navštívíme několik festivalů a testovat se bude i na našich poradenských centrech v…
celý článek

17. prosinec 2017 pod červenými deštníky

Na násilí páchané na ženách a mužích poskytujících sexuální služby jsme v neděli 17. prosince 2017 upozornili happeningem na Palackého náměstí v Praze.…
celý článek

Slavnostní ples k 25. výročí R-R

ROZKOŠ bez RIZIKA uspořádala při příležitosti 25. výročí založení organizace slavnostní ples, který se konal 1. dubna 2017 v KD Domovina pod záštitou…
celý článek