English

Aktuality

Thumb
Thumb

Značným problémem ve městě je prostituce?

Reakce na rozhovor se starostou města Cheb panem Zdeňkem Hrkalem na téma „prostituce“ v Chebu, zveřejněným na webu města dne 27. 6. 2018 (rozhovor ZDE).


Dluhová past a klesající trend v prostituci?

Obecně závazná vyhláška, která umožňuje městům a obcím chránit pořádek na veřejných prostranstvích (http://www.mvcr.cz/clanek/prostituce-a-obecne-zavazne-vyhlasky-obci.aspx) platí již ve více než desítkách měst. Její cíl je jasný: vytlačit ženy ze sexbyznysu z veřejného prostranství. Dle R-R dochází za posledních dvacet let k výraznému posunu v sexbyznysu, žen na „ulici“ ubývá. V současné době jich my v R-R evidujeme jen 8%.

Co tedy vyhláška přináší? Dle vyjádření městské policie Praha právě díky ní klesl počet žen působících na pouliční scéně. My v R-R se však domníváme, že tomu tak není. Počet žen v pouliční prostituci se snižuje proto, že se mění lokality, kde právě tato vyhláška neplatí, stejně tak výrazně evidujeme nárůst počtu žen působících na privátech. Co ale vyhláška způsobuje, je prodlužování dluhové pasti žen, které spadají do té nejvíce ohrožené skupiny žen v sexbyznysu. Za každou pokutu, která nebude splacena, se žena dostává k přestupkové komisi. A ač jde pouze o přestupek, ženy se následně dostávají daleko hlouběji do dluhových pastí.

V nedávné době byl vydán rozhovor se starostou Chebu. Velice kvitujeme jeho potřebu legalizace prostituce. Naopak rozporujeme zásadní vyjádření:

Novinář: „Jak byste si představoval řešení problému?“
Starosta města Cheb, Zdeněk Hrkal: „Jednoznačně zákonnou formou. Včetně postihů. Problém je v legislativě. Bohužel, tam, kde je poptávka, je i nabídka.“

Ze zahraničních výzkumů a metaanalýz jasně vyplývá, že represe obvykle vede k dalšímu vyloučení tohoto jevu mimo fokus nejen veřejnosti. Kriminalizace zákazníků (jako je tomu například ve Švédsku) nevedla k úbytku žen působících v sexbyznysu, ale k vytvoření prostoru, který je patologický, tedy naplněn nejen drogami, ale také výraznějšími činy násilí nebo tlaku na nebezpečné praktiky. Také, nesnížíme nabídku tím, že zavřeme oči před poptávkou. A v neposlední řadě, postihy těchto žen nepřinesou kýžený výsledek. Zakázat jim jejich živnost povede jen k tomu, že ji budou praktikovat mimo systém. A to za nás v R-R není řešením.

Řešením je dekriminalizace.
Přiznat si tedy, že sexbyznys tu byl, je a bude a my to nezměníme tím, že ho ze světla veřejnosti stáhneme a schováme do krabičky. Přiznat si, že se jím ženy živí, některé rády, jiné proto, že tato forma práce je pro ně nejvýhodnější, další proto, že jsou ohroženy jinými rizikovými způsoby života a sexbyznys je vyústěním jejich životních problémů. Dekriminalizace by ale vedla k tomu, že budeme respektovat, kdo to jak má. Že budeme respektovat vyjádření výše a nabídneme pomoc v případě, že půjde o příklad poslední. A až se to naučíme, naše prostředí bude natolik tolerantní, že budeme schopni akceptovat sexbyznys jako možný způsob výdělku. Je i dosti pravděpodobné (po vzoru jiných zemí, jako například Austrálie), že se ženy nebudou bát o tomto způsobu obživy mluvit, nebudou pod takovým společenským tlakem a budou schopny hájit svá práva. A o ty jde v první řadě: o lidská práva žen, které jsou předně ženami a případně i matkami. O jejich právo na bezpečnost, o jejich právo na respekt, o jejich právo na obranu a o jejich právo na vlastní rozhodnutí.

A k tomu celému může výrazně přispět, a to v případě Chebu bude platit několikanásobně, prostor, který se nazývá Zóna tolerance (nebo v lepší Tipplezóna).

„V zahraničí řada obcí, kde jsou sexuální služby na ulicích nabízeny, přemýšlela, jak s některými problémy (např. zvýšený hluk či znečištění, nabídka sexuálních služeb v centrech měst, stížnosti od místních obyvatel apod.) naložit. (…) Města stála před výzvou, jaká funkční opatření zvolit. Postupem času se ukázalo, že uplatňování pouze regulačních opatření (např. předpisy o vyloučených oblastech, kde se služby nesmí poskytovat) nejsou dostačující. Ženy navzdory pokutování v lokalitách, které pro ně měly řadu výhod (např. dobrá infrastruktura, tradiční místo, kam jsou zákazníci zvyklí chodit), pracovaly a situace se nezlepšovala.“ (Poláková 2016; 41)

A města situaci vyřešila právě těmito zónami. Zóna tolerance je městem zvolený prostor, kde je pouliční prostituce povolená. Může být ohraničený, oplocený, může mít záchody, může dokonce po vzoru některých zemí jít dál, a v případě legalizace prostituce, by mohl mít i automaty, kde by jednorázově ženy ze sexbyznysu platily za vstup. V případě Tipplezón mluvíme ještě o lepší formě. Jde opět o ten samý prostor, jeho výhodu ale je, že v zóně může působit sociální služba, která nabízí zdravotní i sociální poradenství během výkonu práce samotných žen, a nabízí několik možných opatření proti nebezpečným situacím (například alarmy, stavebně upravené prostory atd). V současné době můžeme nalézt Tipplezóny v Utrechtu, v Kolíně nad Rýnem nebo Essenu, zóny tolerance pak v Hamburgu nebo Leedsu (více viz Poláková 2016; 42- 43).

Vznik zón tolerance má ještě jednu velkou výhodu: nemusí být v tomto okamžiku legalizovaná prostituce, aby mohla zóna vzniknout. Tak proč nezkusit místo represe jednou něco jiného?

 

Tippelzóna v Utrechtu, foto: Jan Losenický, R-R


Zdroj:
Kutálková P., Frýbert J., Poláková J. a další: Jde to i jinak – ANALÝZA VZTAHŮ SEXUÁLNÍ PRÁCE, ZÁKONŮ A POLICIE; R;-R, 2016.

Testování veřejnosti

Jako každý rok, i letos budeme testovat veřejnost na HIV. Navštívíme několik festivalů a testovat se bude i na našich poradenských centrech v…
celý článek

17. prosinec 2017 pod červenými deštníky

Na násilí páchané na ženách a mužích poskytujících sexuální služby jsme v neděli 17. prosince 2017 upozornili happeningem na Palackého náměstí v Praze.…
celý článek

Slavnostní ples k 25. výročí R-R

ROZKOŠ bez RIZIKA uspořádala při příležitosti 25. výročí založení organizace slavnostní ples, který se konal 1. dubna 2017 v KD Domovina pod záštitou…
celý článek