11. 3. 2015

Tabu: sexuální asistence. Rozhovor s Lucií Šídovou

Lucie Šídová je výkonnou ředitelkou a terapeutkou nevládní organizace ROZKOŠ bez RIZIKA, která se přes 22 let zaměřuje na oblast sexbyznysu a pomoc ženám, které se v něm pohybují. Lucie vystudovala sociální práci a sociální politiku na Univerzitě v Hradci Králové. Je psychoterapeutkou, soustředí se na témata odchodu ze sexuální práce, sexuálního násilí a rovných příležitostí.

Tabuizovanému tématu sexuální asistence se ROZKOŠ bez RIZIKA věnovala v průlomové práci „Ze sexbyznysu na trh práce?“, která je volně ke stažení a jejíž hlavním cílem je odpovědět si na otázku, zda (ne)legalizovat prostituci a pokud ano, jakou by legalizace měla mít podobu. Autorky proto přináší nejen analýzu zahraniční modelů regulace prostituce, ale zkoumají i motivy těch, kdo do sexbyznysu vstoupili nebo ho využívají.

Rozhovor:

Co je to sexuální asistence?

Ke konci listopadu proběhla jedna z prvních debat k sexuální asistenci v Brně, kterou uspořádala Liga vozíčkářů. Jedním z témat byla i diskuze nad vhodnou terminologií pro tuto profesi a bylo velmi těžké se vlastně shodnout nad tím nejvhodnějším názvem.

V zahraničí existují dva typy sexuální asistence a to aktivní a pasivní. Pasivní sexuální asistentka nebo asistent je žena či muž, která nebo který pomáhá hendikepovaným s jejich sexualitou. Učí lidi s hendikepem komunikovat o pohlavním styku, obstarává sexuální pomůcky a učí jak je používat, pomáhá při nastavování hranic, s hygienou, oblékáním, navazováním kontaktů. Dále se zabývá nepřiměřeným sexuálním chováním, důsledky sexuálních aktivit, schopnosti říci ne, zodpovědností k rodičovství, masturbací, rozpoznáním fyzických rozdílů mezi mužem a ženou a podobně. Velkou úlohu má v prevenci sexuálního násilí, kterým může být znásilnění, nucení k sexu a sexuálním praktikám, zneužívání aj.

Sexuální asistent nebo asistentka, která nabízí aktivní asistenci, k výše vyjmenovaným aktivitám navíc přidává pomoc při masturbaci, pohlavní styk či erotické masáže. Pomáhá i postiženému páru, který potřebuje asistenci při pohlavním styku v počátku intimního vztahu.

Při jakých diagnózách, ať už mentálních či fyzických, je sexuální asistence vhodná? Samozřejmě si uvědomuji, že nelze paušalizovat a věc má být posouzena případ od případu, ale zajímají mě alespoň indikativně oblasti, kde se tato metoda nejvíce osvědčila.

Já se domnívám, že ji lze využít u osob zdravotně hendikepovaných, mentálně, psychicky, či dalších specifických onemocnění, ale i u seniorů. U všech, kteří nemohou uspokojovat sexuální potřeby sami a to z různých důvodů. Je ovšem potřeba postupovat individuálně.

Je sexuální asistence poskytována také v ČR?

V České republice je poskytována sexuální asistence pasivní – v ČR se používá pojem intimní asistence – a to pouze v některých domovech pro lidi s hendikepem a v různém rozsahu. V současné době provádíme průzkum mezi organizacemi a mapujeme si, jak je intimní asistence v ČR rozšířena a jaké jsou v rámci ní nabízeny služby. Ptáme se i na terminologii a na konkrétní potřeby organizací v oblasti práce se sexualitou. Dle výsledků se pokusíme sestavit workshopy k tématu pasivní sexuální asistence, intimní asistence. Kurzy budou zdarma a lektory budou pracovníci a pracovnice partnerské organizace ze Švýcarska InSeBe Curych – Institutu sexuálního doprovázení. Konference a workshopy proběhnou v rámci projektu „Právo na sex“ (pozn. aut. – více informací k projektu zde).

Když mají lidé s hendikepem zájem o sexuální služby (pohlavní styk, orální sex aj.) a nemají partnera nebo partnerku, tak mohou v současné době využít pouze služeb sexuálních pracovnic.  Tyto ženy zatím nejsou proškoleny pro práci s hendikepovanými. Limitující je i možnost navštívit noční podnik či privát. Často se nejedná o bezbariérové prostory. Proto je v tomto případě vhodné využít tzv. eskort servis, kdy žena za klientem dojíždí do jeho bytu. Otázkou je, za jakých podmínek a zda to jejich současný domov umožňuje. Má každý domov k dispozici místnost, kde je možné služby vykonat, a nastavený řád domova tak, že tyto služby povoluje?

Pokud si lidé s hendikepem chtějí objednat služby sexuálních pracovnic, doporučujeme jim, aby ženu dopředu informovali o svém hendikepu. Tím sníží možnost zklamání z odmítnutí. Některé sexuální pracovnice hendikepované zákazníky odmítají. Důvodem může být například strach z postižení.

Je to vůbec legální?

Pasivní sexuální asistence je legální. Lidé s hendikepem si též sami mohou objednat sexuální pracovnici a nedopouštějí se tím trestného činu.

Z jejich strany je zde poptávka, aby ROZKOŠ bez RIZIKA vytvořila seznam sexuálních pracovnic, které projdou školením a mají zájem nabízet sexuální asistenci aktivní. Tento seznam by byl veřejný či na požádání by R-R předávala kontakty. Ženy by byly proškoleny a docházelo by k menší psychické újmě u osob s postižením.

Zatím však nemáme udělán právní rozbor, zda je to možné. V trestním zákoníku je v paragrafu 189 Kuplířství uvedeno: „Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce…“ Je tak otázkou, zda bychom se nedopustili trestného činu. I proto je dle nás velmi důležité otevřít a diskutovat téma sexuality u osob s postižením a měnit zažité stereotypy a mýty.

Využívají sexuální asistenci více muži nebo ženy?

Podle zahraničního výzkumu vyhledávají tyto služby hlavně muži a to v devadesáti šesti procentech případů, na ženy tedy připadla čtyři procenta (in pro familia, 2005, s. 6). Domnívám se, že poptávka po těchto službách kopíruje poptávku po sexuálních službách, kde sexuálními pracovnicemi jsou častěji ženy a zákazníky muži.

Funguje sexuální asistence někde v zahraničí?

Nejen že funguje, v zahraničí je sexuální asistence už naopak uznávanou profesí. Nejvíce je rozvinuta ve Švýcarsku, nyní již i v Německu, Dánsku, Belgii, Francii, Rakousku či Holandsku. Sexuální asistenci vykonávají kromě sexuálních pracovnic i terapeuti/ky, lékaři/řky, zdravotní personál aj.

Jsou v těchto zemích sexuální asistenti nějak proškolováni a licencováni?

Ano. Existují zde snahy o  profesionalizaci této profese. Každý asistent nebo asistentka by měl mít určitou kvalifikaci nebo speciální vzdělání. Například v  Německu byl zaveden rekvalifikační kurz pro sexuální asistenty/asistentky. Má devět modulů a každý z těchto modulů trvá čtyři hodiny. Po absolvování obdrží úspěšný účastník certifikát. Kurz nabízí organizace pro familia. Náplní kurzu je prevence, hygiena, první pomoc (např. při infarktu), role sexuální asistence, znalost tělesných postižení, sexualita aj. Ve Švýcarsku absolvují sexuální asistentky a asistenti tříleté pomaturitní studium a musí projít psychoterapií.

Ve Francii se k tématu vedly rozsáhlé diskuze. Národní poradní výbor pro etiku (CCNE) se stavěl k tomuto tématu negativně a předjímal určitá rizika. Nicméně doporučil zahájit edukaci osob, které budou pečovat o sexualitu hendikepovaných mužů a žen a vzdělávat je. Dánsko je jednou ze zemí, kde potřebu sexuální asistence identifikovali již dávno a začali ji řešit na státní úrovni. Dánské ministerstvo sociálních věcí vydalo příručku, v níž jsou popsána práva a povinnosti sexuálních asistentů/asistentek. Právo na užívání si sexuality je uzákoněno.  Institut pro nezávislost postižených (ISBB) v německém Trebelu nabízí vzdělávání pro sexuální asistenci s certifikátem ISBB. Takovýchto organizací je v Evropě více.

A jak jsou vypláceni? Ze zdravotního pojištění jako např. zubař?

Sexuální asistence je placenou službou. Cenu si určuje sexuální asistentka. Často kopíruje ceny, které svým klientům nabízejí sexuální pracovnice (prostitutky). K tomu však musíte připočítat cestovné a ubytování. Proškolených sexuálních asistentek není např. ani v Německu dostatek a často za zákazníky dojíždí. Většinou stráví u zákazníka několik hodin a tím se služba také prodraží. Ale např. organizace InSeBe ze Švýcarska nabízí sexuální doprovod levněji než je nabídka sexuálních služeb. Cena za služby sexuálního asistenta/asistentky je 150 švýcarských franků za hodinu, zatímco cena ze sexuální služby poskytnuté sexuálními pracovnicemi (prostitutkami) je zpravidla 300 franků. Plný invalidní důchod je průměrně 1008 franků.

Plynou podle vás ze sexuální asistence nějaká nebezpečí? Kde je hranice souhlasu například u mentálně postiženého?

Nebezpečí určitě existují. Práce sexuálních asistentů/asistentek není snadná. Někdy je velmi těžké rozhodnout, zda sexuální asistenci poskytnout. Aktivní sexuální asistence by měla probíhat pouze v případě rozeznatelného souhlasu, tedy tehdy kdy si je sexuální asistentka vědoma, že hendikepovaný člověk má opravdu zájem o její služby. V německém zákoně je to definováno tak, že umí klást odpor. Německý zákon definuje, kdy sexuální asistenci poskytnout, a kdy ne a to z toho důvodu, aby nedocházelo k sexuálnímu zneužívání.

Pokud se tedy sexuálním asistentkám/asistentům nepodaří v kontaktu s těžce postiženým člověkem zprostředkovat jeho vůli, jsou tyto osoby považovány za právně neschopné klást odpor. Osoby neschopné klást odpor nejsou ve stavu, aby byly schopny samy vyjádřit a bránit své hranice, takže je sexuální kontakt s nimi brán jako zneužití.

 

Viktor Paggio, foto: Jhayne, flickr.com, originál rozhovoru najdete na webu liberale.cz

Literatura:

Pro familia, Expertise, Sexuelle Assistenz für Frauen und Männer mit Behinderungen, 2005

Šídová aj.: Ze sexbyznysu na trh práce?, Rozkoš bez rizika, 2013

Toto téma je organizací ROZKOŠ bez RIZIKA otevíráno v rámci projektu „Právo na sex“, který je podpořen z Programu švýcarsko-české spolupráce.

EasyCookieInfo

« Září 2017 »
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  

Audio příběh